Když jsem se po otevření hranic začal toulat, vybíral jsem i kvůli ušetření dovolené vždycky podzimní termíny se státním svátkem, takže jsem se hned poprvé ocitl v Guatemale 28. října, a se svými dvěma tehdejšími spolutuláky jsem se dohodl, že ty otevřené hranice oslavíme pohlednicí pro pana prezidenta.
Tak, tady máte celý a snad i opravený text z letošního toulání. Vím, že mi tam určitě ještě něco při přepisování do háčků a čárek uteklo, ale snad už těch vloudilek nebude moc :)
Tady si clovek skutecne titulky nemusi vymyslet. Tenhle je slovni hrickou, protoze punta je nejcasteji vybezek pevniny do more, coz ta zdejsi je, ale ve spojeni s dablem, je to urcite certuv roh. Nedalo se tu ocekavat nic nez more, ale to je prave to, co mi letos na toulkach chybelo, proto tu travim dva puldny.
Jen pro poradek, sacramento neni jen zakleni, ale v prekladu svatost.... Vcera konecne do zalivu La Plata prislo jaro. V Colonia del Sacramento od rana azuro a horko.
Tak treba, obuvnicky salon Mazaryk a Unie Checoslovaka v argentinskem Roque Saenz Pena nebyly jedine ceske stopy. Sef meho "hotelu" ve vesnici Colonia Pellegrini mi s rozzarenou tvari hlasil, ze mel prvni traktor Zetor v Argentine.
Az druhy den v Montevideu me s timhle uruguayskym mestem smiril. Udelalo se totiz slunecno. Tedy studeny vitr trva, takze ja i domorodci jsme porad nabaleni do bund, ale hned je to mnohem povzbudivejsi. Lidi i domy nejak rozkvetly, tak jsem vyhazel spoustu snimku s tou vcerejsi sedivou studenou tmou, a udelal si ty idylicke.
No, ten titulek trochu prehani, ale budiz. Celou dobu pobytu ve vesnici Colonia Pellegrini jsem nadaval na mracna prachu, ktera na "ulicich" zvedalo kazde auto. Ale pri odjezdu jsem dostal ukazku toho, jak to taky mohlo vypadat. Zadne rajske slunicko, ale bourka provazela me nasedani do mikrobusu, vsude potoky vody a z nebe padala dalsi. Doslo mi, ze jsem vlastne cely svuj program v Esteros del Ibera uskutecnil v takove stastne idylce.
Ten nicnerikajici titulek skryva uzasny narodni park. Neni tu moc navstevniku na to, jake je to neuveritelne nakupeni zvirat doslova na dosah ruky.
V nedeli jsem pricestoval po nechutne rovne silnici strizene ve stejne fadni rovine Gran Chaco do mesta Roque Saenz Pena s velkym ocekavanim a po nekolika hodinach jsem si stokrat opakoval zname rceni "nevstoupis dvakrat do stejne reky".
Moje mladi bez TV, a s rozhlasem po drate bylo bohatsi o cetbu a pohybove aktivity, ktere jsou dnesni mladezi upirany internetem a ostatnimi elektronickymi hrackami. A cetbe asi dekuji za svou cestovatelskou posedlost.
Jsem uz sice o deset hodin jizdy autobusem jinde, ale uvedomil jsem si, ze jsem sve milovane Iguazu ponekud odflakl. Tak mi prominte jestli se obcas vratim s nejakym zapomenutym postrehem.
Araukarie pro me byla, stejne jako asi pro kazdeho nebotanika, takovy ten okrasny stromek, ktery se tvari jako smrcek. Ale pak jsem se v Chile dostal do provincie Araucanias a uvidel tam na kopcich mnohasetlete obrovske exemplare tohoto pravekeho prezitku. A razem jsem se stal jejich ctitelem.
Sedim u prave brazilske kavy na terase s vyhledem na horni okraj "Dablovy tlamy" jak se na brazilske i Argentinske strane vodopadu Iguazu /nebo Iguacu, pokud jste na portugalstinu/ rika te sedmdesatimetrove dire do reky. Na druhe, tedy argentinske strane, si davy turistu nadsene nici fotaky, jak na ne ta zdivocela voda vrha nepravidelne, zato zarucene opakovane sprchy, a je jich fakt hodne, navzdory vydatnemu desti, ktery od rana pripomina, ze z neceho ta kvanta vody byt musi.
Kdyz jsem se pred lety poprve mihnul Argentinou, cestovali jsme jeste tri a bylo to spojeno s Chile a Paraquai. Podruhe jsem ji jen na jeden den zajel z Brazilie na argentinskou stranu vodopadu Iguazu. Ani v jednom pripade tedy hlavni mesto na programu nebylo, a zda se, ze bych se bez nej klidne obesel.
Moje táborská kamarádka Lucie Perná má zajímavé postřehy ze svého ročního pobytu v Thajsku. Tak se o ně chci podělit i s facebookem.
Maggie Bell je dnes šestašedesátiletá skotská zpěvačka bluesrocku, která, jak píše internet, byla v sedmdesátých a osmdesátých letech považována za britskou odpověď na Janis Joplin. V roce 1974, po rozpadu skupiny StoneThe Crows, natočila své první sólové album s názvem Queen Of The Night. Vím to moc dobře, protože jsem kvůli němu byl u výslechu. Koupil jsem je totiž od člověka, jehož kontakty s Anglií byly pro totalitní VB nestravitelné.
Konečně se mi zase jednou poštěstilo být aspoň na části další veřejné rozpravy na téma Jordán. V restauraci Monako se ve středu sešli lídři koaličních stran, dva zástupci opozice (Jinak, KSČM), zástupce radnice z Plané nad Lužnicí, zástupce Transparency International a další osoby, které v současném vývoji kauzy „bagrování“ jsou nějak zaháčkovány.
Po tom, co se stalo při superfinále takzvané Česko-Slovenské Superstar, cítím potřebu nějak se s tím vypořádat. Pro ty, kteří věří na jakousi obecnou spravedlnost, bylo oznámení o vítězství Lukáše Adamce v letošním ročníku těžkým procitnutím. Ne, že by to byl špatný zpěvák, a navíc je to velký sympaťák a kamarád, ale jeho protivníkem ve finále byl tak zjevný pěvecký fenomén a zářivá osobnost Gabriely Gunčíkové, že ti dva byli prostě nesrovnatelní.
